Něco o nás
Všechno to začalo před dlouho dobou v jednom málém městečku, kde jsme si jako malí kluci hráli s klacíkama a řvali po sobě RATATATATA!!! SEŠ MRTVEJ!!! Potom se nám do rukou dostaly první kuličkovky, bohužel my jsme penízky neměli a maminky nám je na kuličky nechtěli dát, prej že by jsme si mohli vystřelit oko (mohli a nemuseli 
a vubec jsme přece speciální jednotky a já jsem Chuck Norris mně vystřelit oko nemůžou atd.)... Klacky jsme postupně všichni vyměnili za trapné kuličkovky od vietnamců a nakonec jsme začali střílet i s kuličkama. Bylo to bezva, ale mělo to jedinou nevýhodu.. a to v tom že kuliček bylo pár, samozdřejmě se nám jich alespoň polovina vysypala při nelítostnem krve prolití, v boji na život a na smrt. Najednou jsme z toho vyrostli, kuličkovy jsme hodili na stůl, do šuplíku a nebo si jí vystavili jako svou věrnou zbraň. A co ted´? Koupili jsme si fotbalové míče, dostali nové kola, prozkoumávali okolí, hráli fotbal, ale Robin si koupil první airsoftovou zbraň.. A je to tu, tahle zbraň střílela alespoň tak 3x dál než naše staré, tehdy nepřekonatelné kuličkovky od vietnamců za pár šupů. Všichni byli nadšení a všechny zase popadla chut´vrhnout se do toho boje, jenže už ne na vzdálenosti 5ti metrů, protože dál naše úžasné zbraně nedostřelili, tak všichni rozbili své prasátka s úsporami a koupili si nové, vylepšené kuličkovky za 500 a do toho 0,2g kuličky. Z polí, luk atp. jsme se přesunuli do lesa, nakoupili maskáče, koupili první ochranné brýle, vytvořili týmy a znovu se vrhli do toho nelítostného boje. Jelikož jsme už znali úhel tak jsme na 20 metrů museli dávat zbraně pod úhel 45ti stupňů aby tam kulička vůbec doletěla a když už se po dlouhé době někomu povedlo někoho zasáhnout stejně polovina lidí zásah nepřiznala, na tom ale přeci nesejde, hlavně že to byla zábava. Nakonec staré, odřené a rozbité kuličkovky jsme vyměnili za novější, lepší a výkonější zbraně, povětšinou AK-47 od firmy Cyma. Hned po prvním výstřelu jsme užasli otevřela se nám pusa dokořán a v duchu si řekli: "Ty krávo to je ale něco!", naše hra se postupně vylepšovala, začínaly se zapisovat body a posouvala se pomaličku na novou úroveň už proto že jsme nemuseli hrát v tak malém prostředí, ale mohli jsme zvětšit "mapu", udělat bunkry, atp. Nakonec nadešla zima a některé hráče přestalo bavit hrát podle nich tuhle trapnou a směšnou hru a tak odešli a jiní zase přicházeli, vytvořili jsme si svoje stránky, udělali nábor a vše co tu je ted k vidění. Zima zase odešla, nastalo jaro, udělalo se pěkně a jakmile bylo trošku teplo tak hurá do lesa i se zbraněmi. … „Tady už je to dost ohraný, všichni víme co kde je a kdo kudy půjde!“ řekli jsme si.
„A co takhle najít další mapu?
“ napadlo jednoho z nás a šli jsme se projít kousek dál do lesa. „Tady by to šlo, je tu pár přístupovejch cest, dá se tu slušně krýt a ta velká díra je taky dobrá..“ ..bohužel jsme se nemohli "dokopat k tomu" aby jsme si mapu upravili a zahráli si tu, díky bohu za jiný a starší tým který v tomto lese taky hraje. To místo našli taky a zbudovali tam jakýsi domeček/bunkr pokud chcete a o kousek dál byl krmelec, ale žádná zvířata tam nikdy nebyla, tak proč ho nevyužít? Napadlo nás že už nemusíme hrát jen TD (Team Deathmach) a mohli by jsme hrát na "bombu", dva planty už máme tak co?? „Jasně to je skvělej nápad!“, všichni souhlasili a tak se naše hra zase posunula o kousek dál, nakonec získáváním bodů, jsme dostávali nové hodnosti. Nakonec v tom lese vykáceli pár stromů, ale změna je život. Potřetí a zatím naposled se naše zbraně vylepšily, naše manuály jsme vyměnili za elektriky, některým rodiče další zbraň už nechtěli koupit, přišlo jim to bud´ moc nebezpečné a nebo zbytečné, nakonec jako každý rodič povolí a tak většina hráčů z našeho teamu má elektriku. .......Myslím že to je zatím asi vše z naší historie a doufám že se Vám líbila. 
rate and subscribe a comment!
Made by Gaz
Co se plánuje:
Robin:nový hop-up do m14
